Přestože tento příběh zní smyšleně, možná i hloupě, tak se mi to stalo. Z toho, co se mi stalo jsem se dosud moc nevzpamatoval a prosil bych, aby jste mě nenazývali blbcem a bláznem.
Byl jsem s mámou v lese a uprostřed lesa jsem našel ryzce, které ovšem máma nechtěla. Když jsme dorazili domů, přemýšlel a nakonec jsem se rozhodl, že se do lesa vrátím. Bylo už pozdě... asi sedm hodin večer, ale přesto jsem tam šel.. bylo léto a den trvá déle.
Teď si říkáte, že jsem asi blázen, když jdu večer do lesa, ale já se v něm nikdy nebál, neboť se tam odjakživa cítím velmi dobře. Až do teď.
Zaparkoval jsem skútr na lesní cestě a vyrazil na místo s ryzci. Nemohl jsem je najít a taky jsem se nejspíš ztratil, byla totiž už tma a na hodinkách bylo půl desátý.
Měl jsem divný pocit, který jsem nikdy v lese neměl a proto jsem se vydal zpět. Ale že byla tma, nemohl jsem najít cestu, kudy jsem přišel. Najednou jsem slyšel křupnutí, ale nic tam nebylo. Až po chvíli jsem slyšel další a když jsem se otočil, viděl jsem to. Mezi stromy stála asi 2 metry vysoká postava... zaujmuly mě velké, červené oči, křídla... teď už si asi myslíte, že jsem blázen, co?
Utíkal jsem, ale byla blíž a blíž, hbitě letěla a vyhýbala se stromům. Pak jsem zakopl a když jsem vstal, nic jsem neviděl. Doběhl jsem až k cestě.
Od té doby se bojím každého stínu a to je mi 17 let. Já bych mohl namalovat i obrázek.., ale nevím, no...
Byl jsem s mámou v lese a uprostřed lesa jsem našel ryzce, které ovšem máma nechtěla. Když jsme dorazili domů, přemýšlel a nakonec jsem se rozhodl, že se do lesa vrátím. Bylo už pozdě... asi sedm hodin večer, ale přesto jsem tam šel.. bylo léto a den trvá déle.
Teď si říkáte, že jsem asi blázen, když jdu večer do lesa, ale já se v něm nikdy nebál, neboť se tam odjakživa cítím velmi dobře. Až do teď.
Zaparkoval jsem skútr na lesní cestě a vyrazil na místo s ryzci. Nemohl jsem je najít a taky jsem se nejspíš ztratil, byla totiž už tma a na hodinkách bylo půl desátý.
Měl jsem divný pocit, který jsem nikdy v lese neměl a proto jsem se vydal zpět. Ale že byla tma, nemohl jsem najít cestu, kudy jsem přišel. Najednou jsem slyšel křupnutí, ale nic tam nebylo. Až po chvíli jsem slyšel další a když jsem se otočil, viděl jsem to. Mezi stromy stála asi 2 metry vysoká postava... zaujmuly mě velké, červené oči, křídla... teď už si asi myslíte, že jsem blázen, co?
Utíkal jsem, ale byla blíž a blíž, hbitě letěla a vyhýbala se stromům. Pak jsem zakopl a když jsem vstal, nic jsem neviděl. Doběhl jsem až k cestě.
Od té doby se bojím každého stínu a to je mi 17 let. Já bych mohl namalovat i obrázek.., ale nevím, no...
ZDROJ www.zahady.mysteria.cz











